VŠ napodruhé aneb co jsem se tentokrát rozhodla dělat jinak

Pokud jste četli některý z předchozích článků, možná jste postřehli, že před studiem medicíny jsem za sebou už měla rok a kousek studia na jiné VŠ. Ne proto, že bych měla smůlu u přijímaček (na tom samozřejmě není nic špatného - může se to stát každému), ale proto, že jsem byla přesvědčená, že můj život se bude ubírat jiným směrem. Vlastně jsem měla spoustu mylných představ o svém "dospělém" životě a vysokoškolském studiu. V tomto článku jsem se rozhodla na ně podívat a zamyslet se nad tím, co všechno jsem ve svém přístupu změnila.

Jen pro upřesnění - moje předchozí studium bylo na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity. Škola je to suprová (dodnes mi chybí organizovanost Masarykovy univerzity - ne, není to vtip), ale ve chvíli kdy zjistíte, že nechcete zbytek života strávit za obrazovkou počítače, to je celkem k ničemu.

K dnešnímu článku nemám fotku, tak jsem alespoň vyhrábla letité meméčko

 Plánování

Vždycky jsem byla tak trochu zmatkář. Ne, že bych nikdy nic neplánovala, ale moje organizační dovednosti zahrnovali pouze zapisování událostí a některých deadlinů do koupeného diáře. Úplně mi chyběla schopnost rozplánovat si svůj den (pokud možno realisticky - s tím zápasím dodnes), progress úkolu/učení, ... A bohužel mi "kde kdy mám být a co tam mám dělat" v hlavě samo od sebe nedrží.

Proto jsem byla po mém neúspěchu na informatice musela moje plánování posunout o trochu dál. Výrazně mi pomohlo založení "bullet journalu", který používám hlavně pro sledování "projektů" (což zahrnuje jak učení se na jednotlivé předměty ve škole nebo třeba i různé dovednosti, které chci rozvíjet), zapisování cílů do budoucna a vůbec je to takový můj "kompas". Více o bullet-journalingu najdete třeba zde + na youtube je to poměrně oblíbené téma (alespoň mezi anglicky mluvícími vlogerkami).
Ačkoli se doporučuje mít veškeré plánování na jednom místě, momentálně jsem na rozhraní tří platform - kromě BuJo ještě používám stolní týdenní kalendář (který je fajn, ale člověku chybí dlouhodobější perspektiva a nejde ho všude s sebou všude tahat) a Google kalendář na který momentálně přecházím kvůli nesčetným výhodám - mobil mám všude s sebou, můžu nastavovat upozornění, měnit formát z denního na týdenní a mám možnost si tam naimportovat bez většího úsilí všechno co potřebuju včetně rozvrhu do školy (který nám vytvořil podle školou vydaného dokumentu studentský spolek Trimed <3).

Učení

S přístupem ze střední, kde jsem nic moc nemusela dělat (alespoň na průměrné až podprůměrné známky) jsem daleko nedošla a není divu. Světe div se, vysokoškolské diplomy nikde zadarmo nerozdávají :D. Flákání ze začátku roku mělo za následek nerozumění další látky, což u logického oboru jako je informatika, kde se jedno staví na druhém, celkem průser. A čím víc jsem v tom plavala, tím víc jsem se nedokázala dokopat k učení. Začarovaný kruh, který vedl přesně tam, kam by se dalo čekat. Mezi další osobní chyby bych zařadila nošení notebooku na přednášky, kam jsem si stejně nic moc nezapsala a akorát jsem ve chvílích slabé vůle skončila na Facebooku nebo podobné plýtvárně časem. Skoro nic jsem si ale netiskla, takže mi nic jiného nezbývalo.

S rozhodnutím, že půjdu znovu studovat a ne zrovna lehkou školu jsem musela zapracovat i nasvém přístupu k učení. Přiznala jsem si, že jsem vizuální typ člověka, kterému pomáhá si všechno nakreslit, dělat v textu šipky, barevná schémata... A to se na mém notebooku dělat nedalo (grafický tablet jsem si s sebou nosit nechtěla a na rychle zapisovat na něm stejně nemůžu) - pokud někdy budu mít přebytek peněz, tak bych uvažovala o iPadu/tabletu, který by se k tomu hodil. Jenže nic takového nemám, takže přišel na řadu osvědčený papír. Ochránci přírody možná zapláčou, ale vytiskla jsem si všechna potřebná studentská skripta a vesele si do nich kreslím a dělám poznámky :).
Dále jsem do svého učícího repertoáru zařadila i moderní učící techniky jako online memorovací kartičky Anki nebo videa na Khanově škole (na VŠ čerpám spíš už z jiných zdrojů, ale formát je podobný). Pokud mi něco chybí, tak si to dohledám a vytvořím (schémata, črty, Anki kartičky).
Pokud bych tomuto odstavečku měla dát nějaké shrnutí, tak to, že se snažím být v učení mnohem aktivnější - nečekám jen na to kdo mi co dá - pokud je to dostupné, tak to aktivně použiju a dám do souvislostí, pokud není dohledám, dotvořím. A musím říct, že mi to teď takhle dává i větší smysl :).

Motivace

Další téma, které se dost liší člověk od člověka, ale je velmi důležité je motivace pro studium daného oboru. Když jsem končila střední, byla jsem sice předvědčená, že jsem technický typ člověka (nejsem), ale svým směrem jsem si úplně jistá nebyla. Tak jsem si sedla doma ke stolu, udělala si rychlou SWOT analýzu sama sebe (Strenghts, Weaknesses, Opportunities, Threats; když se na to dívám zpětně, byla jsem s tím dost mimo a udělala bych líp, kdybych zašla ke studijní poradkyni, která nám ve škole byla k dispozici), pak jsem si na papír napsala co by mě mohlo bavit a proškrtávala to. Takže jsem na papíře měla seznam oborů, které jsem nějak zvlášť nemilovala, ale přišly mi jakž takž zajímavé.
Jednou z hlavních motivací pro mě také bylo, být co nejdříve nezávislá na rodičích a abych mohla být co nejdříve pryč z domova, kde jsem se necítila dobře. Také jsem jako introvert chtěla co nejméně interagovat s lidma - ideálně pracovat z domova a nemuset s nikým mluvit, pokud se mi nebude chtít. A pak samozřejmě peníze, protože pro mě platilo peníze = svoboda.

Ačkoli o nezávislosti sním dále, musela jsem ji (alespoň dočasně) obětovat. Po měsících strávených zíráním do počítače a přemýšlením nad algoritmy mi zoufale chyběl lidský kontakt - sama jsem se tomu divila. Rada spousty lidí by byla jednoduchá - prostě si najdi kamarády. Bohužel to je něco, co pro mě nikdy nebylo lehké a pokud mě nedokopete chodit do společnosti, uzavřu se do své ulity a mučím sama sebe depresivními myšlenkami. Navíc mi informatika nešla/nebavila/nevyhovovala ani "způsobem myšlení", které bylo třeba používat, mluvit o spoustě abstraktních číslech a postupech, které jsem si sama pro sebe nedokázala definovat... Prostě to nebylo pro mě. Odchodem ze školy jsem doma vyhrožovala už po konci prváku, ale bylo mi jasně řečeno, že je to jen těžké období, které je na vysoké škole normální. A tak to nakonec zašlo tak daleko, že mi nezbývalo nic jiného než skončit, protože bych se tím jen dále ničila a stejně by mě nakonec nejspíš vyhodili.

A co mě motivuje ke studiu medicíny? Medicína jako věda je zajímavá. Lidské tělo je uspořádáno hrozně důmyslně a ačkoli nejsem 100% zažraná do všeho co nás učí, dokážu si to představit a dokonce se i těším až se dozvím něco nového (už míň se těším na tu část, kdy mě budou zkoušet, ale to asi normální je :D). Pak také samozřejmě "pomáhání lidem". Lidem svým způsobem pomáhají skoro všechny profese, ale jen málo jich má tu čest vidět přímo účinky své práce a zdravotnictví do této kategorie určitě patří. Samozřejmě to s sebou nese i určité nevýhody a ve vyšších ročnících o nich budu nejspíše hodně psát. Plus ještě jeden faktor, který je stejný jako byl i u studia informatiky - výzva. Není to lehká škola a úspěšné zvládnutí studia chce hodně úsilí odhodlanosti a tak. Těžko říct, jestli mám to co je třeba, ale rozhodně to chci zjistit.

Spolky a angažovanost

Po pseudofilosofické části o motivaci, něco trošku praktičtějšího. A to studentský život mimo učení :). Na přechozí škole jsem se téměř vůbec v ničem neangažovala, snad jen v jednom volitelném předmětu a i tam jsem udělala více škody než užitku. Ne že bych tentokrát kandidovala na předsedu studentského spolku nebo podobnou šílenost, ale podařilo se mi se zapojit do jednoho projektu pořádaném IFMSA a ještě dobrovolničím na projektu dalším. Přestože mi to sežere hoďku nebo dvě týdně jsem fakt ráda, že to dělám. Protože tam potkávám super lidi, se kterými bych se normálně nedala do řeči a navíc tak mohu aktivně zápasit se svojí stydlivostí.
Takže pokud chcete mojí radu ohledně spolků, určitě se do nějakého zapojte, ať už se zaměřuje na dobrovolnickou činnost, pítí o víkendech nebo hraní deskovech po večerech. Prostě cokoli, co je vám blízké. Svým způsobem sem lze započítat i práci (pokud narazíte na fajn kolektiv - u podniků plných studentů téměř zaručeno), takže pokud chcete/musíte při studiu vydělávat, nemusíte kvůli tomu zabít svůj společenský život.